K problematice recepce a interpretace architektury veřejností a odbornou architektonickou obcí na příkladu dvou staveb: Televizní věž a hotel Ještěd a Televizní věž v Praze˗Žižkově

Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík

Anotace: Studie tématizuje problematiku recepce a interpretace staveb veřejností a odbornou obcí na příkladu dvou staveb, Televizní věže a horského hotelu Ještěd a Televizní věže a hotelu v Praze-Žižkově. Studie je rozdělena do tří kapitol: 1. Architektura a kontext doby, 2. Architektura a kontext místa (přírodní nebo urbánní), 3. "Architektura - technika - kontext". V realizaci TV a hotelu Ještěd bylo dosaženo jedinečné harmonie tří složek: architektury-techniky - kontextu (kterým je přírodní prostředí, hora Ještěd) a akcentována "síla místa". Uvedený výsledek, který přesahuje dobu vzniku, zůstával dlouho nedoceněn. Jedinečná TV Žižkov při uplatnění tří tubusů unikátního subtilního architektonického a stavebně-inženýrského řešení otevírá téma vztahu k urbánnímu kontextu, k bezprostřednímu okolí. Na podstatné zhodnocení svého místa v české architektuře i v širších souvislostech doposud čeká.

Úvod

1. Architektura a kontext doby a. Kontext doby a recepce TV věže a horského hotelu Ještěd veřejností b. Kontext doby a recepce TV věže v Praze - Žižkově veřejností

2. Architektura a kontext místa (přírodní nebo urbánní) a. TV na Ještědu a její "vyrovnání s přírodou daným kontextem" b. TV Žižkov - nerespektování městského kontextu? Kontext a dominace.

3. "Architektura - technika - kontext" a. TV Ještěd - výjimečný soulad architektury - techniky - kontextu b. TV Žižkov - unikátní stavebně-technické a architektonické řešení

Závěry

Úvod Dvě zcela mimořádné výrazné a "nepřehlédnutelné" architektonické realizace, blízké si svým určením (televizní vysílač, hotel, vyhlídková restaurace a d.), realizované na přelomu šedesátých let a sedmdesátých let (TV a hotel Ještěd, 1966 -1973) a osmdesátých a devadesátých let (Televizní věž v Praze - Žižkově, 1985-1992) vykazují ve svém přijetí veřejností a interpretací odbornou obcí dílčí shody, ale především až dramatické rozdíly. TV věž na Ještědu po - z dnešního hlediska - velmi rozporuplném přijetí vítězného projektu veřejností se stala doslova symbolem regionu (Liberec) a optimismu "zlatých šedesátých let" XX. století. Sympatie, které tato stavbu následně po realizaci provází, daly zapomenout na rozpaky a odmítání, se kterými bylo spojeno představení projektu. Neméně důležité je, že stavba přežila následnou "žíravou lázeň inflačního zájmu", odkryly se kanonické hodnoty a je spontánně adorována. Popularitu stavby dotvrzuje trvalé reprodukování snímků, zařazení do televizních znělek atd., získala mezinárodní uznání odborné komunity - Perretovu cenu (Le Prix Auguste Perret -1969), byla vyhlášena stavbou století české architektury (výsledek ankety "Stavba XX. století v Čechách" v roce 2000), byla prohlášena národní kulturní památkou (2006). TV - Žižkovská věž v Praze takové štěstí neměla, její "příběh" je odlišný. Realizace projektu započala před pro společnost zlomovým rokem 1989, byla vystavena hrozbě zastavené realizace, doposud je přijímána rozporuplně, ale v průběhu času získává své stoupence, stavba se dostala do tzv. mezinárodních žebříčků nejzajímavějších, ale i nejošklivějších staveb, je vyhledávána zahraničními turisty a dostalo se jí uznání z řad významných architektů. Co způsobuje tak rozdílnou recepci a interpretaci architektonické realizace ve veřejném prostoru a u odborné, profesní obce a proměny hodnocení v průběhu času? Na těchto dvou pro tuto studii signifikantních stavbách můžeme konfrontovat dvě interpretace, recepci a interpretaci staveb nejširší veřejností a recepci a interpretaci staveb odbornou obcí - komunitou architektů, historiků a teoretiků architektury. Recepce stavby veřejností představuje "druhý život stavby", interpretaci sui generis, interpretaci, která zpravidla neartikuluje své předpoklady, ale o to více je nabita emocemi. Zjevné izamlčené předpoklady existují a účinkují rovněž v recepci odbornou obcí, ale v odborné diskuzi mohou být - jde však o možnost, která je jako potencionalita vázána na vyspělost teorie architektury (její význam je u nás neuvěřitelně podceňován), na kulturu vědecké práce - snáze identifikovány a jejich "váha" omezena.

K úvodu této studie patří zdůraznění skutečnosti, že jakkoli obě výškové stavby spojuje účel (věž pro televizní vysílání, hotel a d.), tak je srovnávat v podstatném smyslu slova nelze - mají nejen odlišné kulturní zázemí (pohraničí versus metropole), historii a kontext, ale především a nade vše obě stavby představují zásadně odlišný modus architektonického uchopení, "vztahování" ke skutečnosti. Ale to je zároveň předmět našeho zájmu a to, co pokládáme za nezbytné učinit interpretací tématem. Uvedená diference se promítá do tří témat - do vztahu stavby a doby, kontextu a relace "architektura - technika - kontext". Televizní věž a hotel Ještěd je velkolepou regionální stavbou, ve které jakoby byla akumulována a transformována zkušenost libereckého regionu, tradice pohraničí a dosahuje architektonických hodnot, které jsou v plném smyslu slova světové. Televizní věž v Praze - Žižkově pro autory této studie představuje stavbu, která přistupuje ke skutečnosti poněkud "akademicky". Architekt pracuje s horizontem abstraktně (jakkoli otázka, co realizace TV věže učiní s horizontem, je přítomna), nezavršuje Žižkov - neakcentuje místo. S tím je spojen jistý autismus stavby. Žižkovská televizní věž svoji nespornou velkolepost čerpá z vetknutí subtilní stavby do horizontu. Kdybychom vedle sebe položili stavbu od Normana Fostera respektive způsob stavění, který se prosadil v devadesátých letech v metropolích (nové stavby intervenující do panoramat měst, "privatizování horizontů" novými emblematickými stavbami) a Žižkovskou věž s jejich urbánními kontexty, tak jde stejný modus zmíněného "vztahování se" ke skutečnosti. Uvedený rozdíl vypovídá o tom, "co se děje" s architekturou a projektováním, takže v tématu recepce a interpretace architektury na zvoleném příkladu srovnání dvou jedinečných staveb, které v Čechách vyrostly, jsme v doteku s klíčovými problémy současné architektury.

1. Architektura a kontext doby a. Kontext doby a recepce TV a horského hotelu Ještěd veřejností Projekty k televizní věži a hotelu Ještěd vznikají v klimatu počátku šedesátých let a 19. března 1963 byla v Liberci otevřena veřejná výstava a na ní představeno 11 projektů včetně vítězného projektu. Otevření takovéto výstavy byl nečekaný, v té době krajně neobvyklý krok - nicméně odpovídal mimořádnému zájmu veřejnosti. A nejen to, konaly se sbírky, uzavíraly se (v duchu té doby) pracovní závazky atd. Rozjitřený zájem veřejnosti dokládá i to, že návštěvníci se nejen začetli do zápisů návštěvní knihy a vepsali svůj názor, ale často kniha dokládá, že mnozí se na výstavu vraceli a korigovali, rozšiřovali svoji argumentaci atd. Dochovaná návštěvní kniha 1) výmluvně zachycuje "obhajobu i kritiku" vítězného projektu - souhrnně řečeno zůstává dokladem vypjaté atmosféry kolem projektů na Liberci a regionu dominující horu Ještěd. Nalezneme zde pozitivní a překvapivě fundovaně podložené názory; dva z mnoha: "je to ucelená jednotící myšlenka, která v jednom objektu řeší potřeby i do budoucna. Myslím, že právě kontrast této zdánlivě příliš odvážné konstrukce a formy s okolní romantikou přírody vytvoří dominující a specifickou libereckou pozoruhodnost," 2) jiné kladné hodnocení je spojeno s poznámkou "ale přesto návrh příliš připomíná věž moskevské televize" 3) ( u Ještědu můžeme pocítit jistou vizuální vazbu na TV Ostankino, ale s podstatným statickým rozdílem - Ještěd je do skály vetknut, kdežto TV Ostankino "plave"). Sympatizující, vstřícné výroky zaznívají z řady profesí a rozdílných věkových skupin. Budeme-li však zápisy v návštěvní knize pokládat za "vox populi", tak je na místě říci přímo: vítězný projekt - a dnes tak populární stavba - se prosadil proti vůli většiny! 4) Odhlédneme-li od zápisů, kde "hlas lidu" poklesá na "hlas davu" (mj. "náš poctivý Ještěd si to nezaslouží"), všimněme si, co vše vyvřelo v podtextech takovýchto formulacích. Nalezneme zde i názor, který často akcentuje první negativní dojem - vázaný na navyklou siluetu předchozího objektu - z nekonvenčního řešení ( "Vítězný návrh nám připomíná věž pro naftu. Fáráme. Zdař Bůh!"), tak onu většinu odmítající vítězný návrh tvoří nejen neodborná veřejnost, ale zastoupení má i odborná obec. Působivé argumenty proti návrhu Karla Hubáčka zapsali s velkou přesvědčivostí a silnými emocemi jak kadeřnice, tak odborník, architekt! Tím se dotýkáme skutečnosti, která by neměla překvapovat a se kterou se má - a v demokratické společnosti dvojnásob - počítat. Takže za prvé jde o to, kdy hovoří lid se zhodnocenou a zažitou zkušeností generací, kdy je v názoru lidu obsažena péče o tradici a proslulý "zdravý" instinkt, a kdy naopak "názor lidu", většiny, se stává pokleslým "názorem" davu. Zdaleka nejde o pouhý konflikt s naivitou, neznalostí na straně jedné a profesionalitou, odborností na straně druhé. Ve výroku "dal bych přednost vládě prvních dvou set lidí z bostonského telefonního seznamu před vládou dvou set profesorů Harwardovy univerzity" (W. F. Buckley) se poukazuje na "dav v nás", ať už jsme v roli diváka, "veřejnosti", či odborníka-profesionála v určitém oboru. Byla to velká odvaha poroty, která zvolila Hubáčkův návrh, neboť "z porotců nic takového nikdo nikdy nenavrhoval, a přesto si udrželi veliký nadhled. Dnešní soutěže jsou příliš ušněrované různými zákazy a podmínkami. Převratné, silné, svobodné dílo se z takové situace nezrodí!" 5)

Názorový chaos můžeme chápat jako první fázi recepce a interpretace vítězného Hubáčkova projektu. "Ve věcech architektonické kvality neexistuje žádný dojednatelný konsensus," "neexistuje žádné usnesení expertů, ve kterém by bylo stanoveno, co platí a co ne," 6) proto v této výchozí fázi recepce/interpretace konec konců nachází oprávnění individuální příležitostné, "příruční" hodnocení. Je do něho petrifikována jak "triviálnost, tak naléhavé přesvědčení" a proto tuto fázi není radno podceňovat. Jde o prvoplánovou a často brutálně bezprostřední interpretaci, v níž účinkují zjevné i skryté zájmy. Jejich odkrytí, demaskování a prověření skutečného významu v hodnocení stavby náleží druhé etapě v recepci stavby.

Čím byl odpor vůči vítěznému projektu vyvolán? Ptáme se po zjevných i zamlčených předpokladech obsažených v kritických hlasech. Projekt Karla Hubáčkaneopakoval, dokonce se nepokoušel ani naznačit siluetu požárem zničeného objektu - siluetu, která po více než pět desítiletí spoluutvářela tradiční pohled na horu Ještěd - to byl první podnět k odmítavým reakcím. Karel Hubáček se pokusil o radikální řešení - o stavbu, která bude realizací bytostného souladu s horou - s architektonikou, kterou předem zadala příroda. Druhým podnětem byla výsledná estetika - objekt, který doslova vyrůstal z hory, byl jejím kontinuálním pokračováním, překvapoval, ne-li šokoval ("Nedělejme z Ještědu Mars;" "Nemám nic proti vítěznému návrhu, ale nejsme na Marsu! Jde o to, aby se nepokazila silueta Ještědu."; "Nedělejte z toho mohylu u Slavkova!". 7) Tato skupina názorů se opírá o tradiční řešení, jde tedy hodnotově tradicionalistické, konzervativní postoje. Na tom z podstaty věci není nic apriorně k odsouzení - a Karel Hubáček, se s nimi vyrovnával v celé jejich závažnosti. Třetím podnětem byl zvolený cylindrický tvar, který byl označený za nevhodný z hlediska optimálního řešení vnitřního prostorového uspořádání (nicméně jedinečně odpovídal na mimořádné povětrnostní podmínky horského hotelu, kde mimo jíné nápory větru dosahují 80 až 150km/hod.).

Reakce architekta Karla Hubáčka na chaotickou fázi prvního spontánního vyrovnávání se s vítězným projektem je úžasnou nadčasovou ukázkou, jak se má komunikovat s veřejností v první fázi recepce stavby 8) - měla by stát archetypem pro diskuze v dnešní demokratické společnosti. Uvážlivá (neurážející), argumentace v novinovém článku "Ještě jednou Ještěd" (noviny Vpřed, 23. dubna, 1963) obsahuje odpověď na všechna klíčová témata; architekt Karel Hubáček protinázory formuluje věcně, s porozuměním pro obsah kritiky a - působivěji, než jejich vlastní tvůrci, jejich vyvrácení je přesvědčivé, věcné, slovně úsporné. Jeho "autorská práva o stavbě" čili interpretace stavby architektem má svoji tenzi, která promlouvá vyváženě jak ad res, tak ad hominem. Nebudeme zde argumenty opakovat, neboť v druhé a třetí kapitole této studie resumujeme principy, které do stavebně-technologického architektonického řešení Karel Hubáček vložil.

b. Kontext doby a recepce TV věže v Praze - Žižkově veřejností

Architektura je "nejméně pomíjivý ukazatel doby"(Steven Holl), ukazatel musíme umět přečíst, nezůstat na žurnalisticky účelovém stanovisku. Rozvíjející se příběh "neporozumění i porozumění" TV věže v Praze - Žižkově vypovídá nejen o stavbě, ale i o převratné době spjaté s "listopadem 1989". Doba před devadesátými léty, ale i sama devadesátá léta zůstávala doslova "posedlá" výstavbou televizních věží (mimořádnou kvalitu představuje realizace od Normana Fostera). Zároveň jde o desítiletí, ve kterém již započíná výrazná etapa nevypsané celosvětové soutěže v realizaci prestižních výškových staveb; a ta nejenže zasahuje až do současnosti, ale stále se stupňuje. Z tohoto hlediska zaujímá TV-věž na Žižkově vskutku pozoruhodné místo - patří do prologu "militantního celosvětového výškového stavění". Po rekonstrukci (objekt již pod novým názvem: Tower Park Praha /TVPM) zde najdeme vyhlídkové kabiny, hotelové pokoje, konferenční sál, restauraci, kabinu určenou k relaxaci a d., posílení přesahu přes funkci TV vysílače náležitě legitimuje vřazení TV věže mezi výškové stavby devadesátých let;tuto skutečnost připomínají údaje o výškových stavbách ve světě spektakulárně uváděné na schodišti věže. Výsledná estetika odpovídá neofuturismu.

Již od samotných počátků výstavby věže se ozývaly kritické hlasy ohledně důsledků této stavby pro bezprostřední okolí a panorama Prahy. Kritici poukazovali na nevhodnost tohoto díla u těsně sousedícího židovského hřbitova (do něhož destruktivně zasáhla), na riziko elektromagnetického zatížení okolí (bylo opakovaně odmítáno zvláštní komisí) a na velmi citlivé a jak v odborné obci (památková péče), tak i v nejširší veřejnosti rezonující téma - na narušení panoramatu Prahy. Tato témata byla plně otevřena pro veřejnou diskuzi až po roce 1989 - v odborném tisku, v médiích - a v diskuzích plných emocí stavbu zatěžovala nejen úsudky, ale i předsudky.

Do recepce mohou silně zasáhnout změny ve společnosti i generační hodnotové orientace. O architektuře se říká, že je nejen kritizována, ale sama je výpovědí o době svého vzniku, a z toho hlediska sama v sobě nese kritický potenciál. Stejně tak platí, že přes hodnocení stavby se účtuje s minulostí (aktuálním exemplárním příkladem je nemalá část obsahu diskuze k záměru demolice hotelu Praha v roce 2014). O započaté realizaci stavby a možných alternativách se začalo diskutovat ve veřejném prostoru, který se "otevřel" po roce 1989. Averze vůči uvedené stavbě byla součástí vyrovnávání se s minulostí, s obdobím před rokem 1989 (argumentace architekta Václava Aulického odkazující na obtížné překonávání odporu vůči originálnímu, bezprecedentnímu řešení ve zdánlivě názorově monolitním vedení KSČ nezaúčinkovala v rozjitřené atmosféře po listopadu 1989). V případě TV- věže Žižkov se odpor vůči stavbě vyprofiloval i generačně (návrh přenést řešení zajištění kvalitního televizního signálu pro Prahu na již existující Petřínskou rozhlednu, tím by zanikl hlavní důvod realizace této stavby), do odporu proti této stavbě se promítal i aktuální pocit svobody.

Po odeznění dobově podmíněného zájmu v devadesátých letech se TV- věž stává v současnosti znovu objektem pozornosti. Žižkovská věž se v mezinárodních žebříčcích objevuje jak mezi nejzajímavějšími architektonickými díly světa, tak mezi těmi nejošklivějšími.9) Vyjadřují se k ní jak profesní architekti světových jmen - Jean Nouvel, tak i cestovní kanceláře (z TV - věže se stal turistický poutač).

Přestavba objektu a designerský perfekcionismus vdechl stavbě nový život. 10) "Žižkovský televizní vysílač je pro mne jednou z nejkrásnějších věží světa" a po rekonstrukci "jeho jedinečná forma získala odpovídající obsah", "do pestré mozaiky atraktivních pražských lokací přibyl prostor dokládající sebevědomou nezamindrákovanou současnost." 11) A co je zejména pozoruhodné - obdiv nad odvahou, která byla architektem Václavem Aulickým petrifikována do Žižkovské věže vyjadřují v druhém desítiletí XX. století i mluvčí nastupující generace - Vladimir Brož alias Vladimír 518. Nepřehlédněme proto tuto skutečnost: odsudky požadující zastavení stavby tohoto objektu formulovali po "listopadu 1989" mimo jiné mladí architekti (hlavní argument: stavba zasáhne do panoramatu Prahy), u dnes mladých architektů námitky nezaznamenáme. Proto v této uvedené proměně recepce a porozumění této stavbě můžeme právem spatřovat signum doby. Sympatie a obdiv aktuálně vyjadřují nastupující generace - je v tom přítomna reakce na to, že obdobně odvážnou stavbu v architektuře českých zemí po roce 1989 postrádají. Odvahu nesporně museli prokázat oba architekti, Karel Hubáček i Václav Aulický, k tomu dodáváme - nesporně ano, ale tato odvaha má odlišné vyústění do rozdílných modů vztahování se ke skutečnosti, které se v architektuře odehrává.

V podtextu uvedené reakce nastupující generace je dále otázka, která je v souladu s tezí, že stavby jsou nejen kritizovány, ale samy v sobě mají kritický (nebo kapitulační) potenciál, jsou interpretací doby: Co příběh dvou nesporně monumentálních staveb vypovídá o "malých českých poměrech"? 12)

2. Architektura a kontext místa (přírodní nebo urbánní) a. TV na Ještědu a její "vyrovnání s přírodou daným kontextem"

Propojení základny (kruhový půdorys o průměru 33m) této TV věže na hoře Ještědu (tyčí se do výše 1 004m) a její pozvolné vyrůstání a posléze strmý tah vzhůru (do výše 99, 86m) se děje ve zjevné vázanosti na tvarosloví vrcholu hory - a v gramatice této formy promlouvá její jedinečnost. Přírodní kontext se stal v Hubáčkově televizní věži a hotelu na Ještědu bytostnou součástí kvality architektonického díla. Stavba na vrcholku hory Ještěd - hyperboloid zeširoka vyrůstající z vrcholu hory a mířící do nebes, byla předurčena místem neméně než Wrightův Dům nad vodopády! V onom napětí mezi kamenným zdivem a technicistním tělesem opláštění se obnažuje přítomnost architektoniky - její strukturující a sjednocující síla. "V určitých pohledech je napojení na horu přímo geniální" (architekt Jiří Suchomel). Není zde ani náznak toho, k čemu vede a co provází odmítání kontaktu s kontextem, jehož nutným, jakkoli nechtěným výsledkem je estetika směřující "buď k neohrabanosti, nebo ke křečovité vůli po distinkci." 13) Nepopíráme, že jazyk zvolené formy může evokovat výše uvedené "raketové", a "marťanské" asociace, ale děje se tak v symbolice přiměřené kontextu - který je dán horou a panoramaty! - řečeno slovy Karla Hubáčka: "Věž na Cukráku tvaruje statika, věž na Ještědu příroda." Kdo toto nevidí, je slepý k podstatě architektonického činu na Ještědu. Pro architekta Karla Hubáčka je cílem "dům, který jasně říká, že slouží moderní televizní technice, ale který zároveň neuráží krajinu". Hubáčkova architektura respektuje "přirozený svět"- horu Ještěd; architekt hledá soulad s místem: "Když se architektura uskuteční, je pak po dlouhou dobu vidět, architektura proto musí ctít ducha prostředí. Neznamená to, že se vždycky musí přizpůsobit nějakým limitům - měl by být k dispozici kompromis i protiklad. Ve všem ale musí být nějaká míra a vazba." To byl čin, který zasáhl lokalitu, přesáhl region a přesáhl i Československo a přesáhl šedesátá léta XX. století. Realizace je mimořádná právě proto, že je to stavba, v níž architektura nalézá a obnovuje svoji poiésis - vztahování se ke skutečnosti jako celku. V tom je obsažena odpověď na otázku "humanizace technicistního vyznění estetiky" stavby, kterou zmiňujeme níže u TV- Žižkov. Toto téma, se objevuje poprvé a naposledy při představení projektu TV Ještěd, po realizaci, která přesvědčivě odkryla harmonické propojení architektury - přírody a techniky z tohoto tématu nezbyla ani otázka. Naopak stavba se očišťuje od případných narušení dokonalé siluety vyrůstající na vrcholku hory. Stavba cíleně akcentuje "sílu místa."

b. TV Žižkov - nerespektování městského kontextu? Kontext a dominace. Kontext TV Žižkov je dán zasazením do městské čtvrti a panoramatu Prahy. Věž se nachází v Mahlerových sadech vedle Starého olšanského židovského hřbitova. Poblíž nalezneme kostel Sv. Prokopa na severu, kostel Svatého Kříže na východě a na náměstí Jiřího z Poděbrad velký Kostel Nejsvětější srdce Páně. Kilometr od Žižkovské věže se nachází Národní památník na Vítkově s muzeem a jezdeckou sochou Jana Žižky na vrchu Vítkov, odkud je také vynikající výhled na část Prahy.

Věž je viditelná téměř z celé Prahy, stala se jednou z dominant hlavního města, nejvyšší stavbou ve městě (nejvyšší stabilní bod ve městě - kóta 474 m n.m) a z věže se otevírají úžasné pohledy na panorama metropole.

Problematickým se s odstupem času možná jeví nikoli obávaný necitlivý vstup, intervence této novostavby do horizontu pražské metropole (hlavní města si horizonty - "skyline" hlídají, jsou přijímány jako nezaměnitelná hodnota/značka), ale především vazby na bezprostřední okolí. Architektura, když jednou vznikne, nemůže nezaujmout vztah k jiné architektuře, zde u Žižkovské věže si můžeme klást otázku - co má umět parter? Napojení jakoby neznalo téma "vřazení do historicky rostlé výstavby města" (postoj, který odpovídá době vzniku), působí doslova až brutálně. Při rekonstrukci věže vznikl areál Restaurant pod věží (restaurace, parková úprava, Miminoo Garden, minigolfové hřiště), který se snaží vyrovnat s bezprostředně přiléhajícím okolím - en detail. Architektonická tvorba, řečeno slovy architekta Jeana Nouvela (při návštěvě vyjádřil obdiv k Žižkovské věži), vyžaduje vztah k objektu jako k určité scénografii. Z tohoto hlediska lze říci, že Televizní věž na Žižkově nabízí pozoruhodně proměnlivou, měnící se vizuálně efektní souhru tří subtilních tubusů a přitom si zachovává nadále kompaktní a přitom subtilní - štíhlou siluetu z blízké i vzdálené perspektivy, vstupuje do horizontu. Narušuje tato stavba panorama pražské metropole? Žižkovská věž otevírá v panoramatu Prahy téma dominace. Dominace je - tak jak tomu bývá u "věží" a u moderního segmentu televizních věží obzvlášť - ze své podstaty extrémní, hlásí se k účelu, k misi, které slouží.

Takže dominuje TV- věž? Tato otázka a téma vyžaduje zpřesnění. Dominace obsahuje sebejistotu, intenci k nadvládě, jinak o žádnou dominaci nejde. Od dominace v architektuře zároveň očekáváme, že bude snesitelná - a to je již velmi akutní téma militantního výškového stavění devadesátých let dvacátého století a prvních desítiletí století jednadvacátého. Věž vstoupila do již zastavěného prostoru a účinkuje odlišně v bezprostředním okolí a v pohledových perspektivách. Ve vztahu k bezprostřednímu okolí platí to, co jsme uvedli výše - jde o bezohledný vstup do bezprostředního okolí - rozsah úprav provedených souběžně s rekonstrucí věže, svědčí o závažnosti tohoto tématu. Pokud jde o panorama, tak TV věž na Praze Žižkově již svou lokalizací nezasahuje do takřka sakrálního panoramatu Hradčan, ale například právě z pohledu od Hradčan vyrůstá na Žižkově a tam sem stává nezadržitelně k nebesům se deroucí intervencí do horizontu. A činí to nikoli bez elegance - v horizontu Prahy působí jako intenzivní akord vetknutý architektem do chaosu metropole.

Na tubusech i na kapslích je rozmístěno 10 obřích - "Mimina Babies" od sochaře Davida Černého. Plastiky zde mají být po dobu dvaceti let. Stavba má nepochybně styl a "kdo má styl, má všechno", tvrdí A. Schopenhauer. Je tomu tak, že samo umístění obřích miminek na různých místech objektu, i váhání s jejich opětovným umístěním a neumístěním, snad poukazuje na určitý deficit ve výsledném, tak výrazném "technicistním" estetickém vyznění unikátní stavby - mají stavbu "humanizovat"? Deficit, který nepocítíme ani náznakem při pohledu na TV Ještěd? Jde v tomto pocitu o stavbu samu nebo o její konfrontaci s kontextem? Dovedeme si představit tato "miminka" na věži N. Fostera (Torre de Collserola), nebo na TV-věži v Ostankinu? Nepochybně nikoli. A je to nepředstavitelné - abychom zeměpisně a kulturně nevzdalovali - i pro Vídeň, Berlín? O čem to vypovídá? O nás, o naší kultuře - "miminka na věži" - to je zřejmě myslitelné jen v Praze? Nebo to prostě svědčí o infantilismu? Mají "Mimina Babies" připoutat pozornost diváka? A jakoby nebylo paradoxů dost, tak tvůrce batolat, sochař David Černý, se distancuje od TV Žižkov - je to "něco daného, protlačeného bolševikem." Provozovatel TVPM, České radiokomunikace (respektive nájemce firma Oreathea), je na věž hrdý a nasvěcuje ji od roku 2006 firemními barvami. Promítnout na stavbu barvy, to je jen další scénické aranžmá. Nesvědčí to v konečné instanci také o tom, že od počátku devadesátých let jsme se daleko více dostali na "okraj" - tedy bychom měli rozpracovávat především okrajová témata - a v tom ta batolata svou infantilností nám přijdou jako jedinečné vyjádření?

Architektura nemůže nereagovat na kontext, jedinečná neofuturistická estetika Televizní věže v Praze-Žižkově vykazuje ve svém výrazu, ve vztahu k urbánnímu kontextu jistou vůli k distinkci.

3. "Architektura - technika - kontext" a. TV Ještěd - výjimečný soulad architektury a techniky Karel Hubáček radikálně, koncepčně řešil v televizní věži a hotelu na Ještědu téma souladu architektury - techniky - kontextu. Toto téma harmonie tří složek je s větší či menší silou přítomno v celém Hubáčkově díle - připomeneme zde alespoň několik realizací a staveb, na kterých se podílel, jakými jsou kino v Doksech, obchodní dům Ještěd v Liberci, divadlo Husa na provázku, přečerpávací vodárenská věž v Praze na Dívčích hradech, meteorologická věž v Praze -Libuši, televizní věž v Jemenu, kulturní dům s kolonádou v Teplicích - a je tedy nespravedlivé ponechat tyto stavby beze zmínky ve stínu fenoménu Ještěd. Pokud to v této studii činíme, pak jen proto, že v extrémních horských podmínkách vynikla s neopakovatelnou jasností uvedená konfese architekta.
V aspiracích architektů, jakými byli F. L. Wright, Mies van der Rohe, R.B. Fuller, F. Otto, jde o mnohem víc, než o široké veřejnosti známé Wrightovo exkluzivní vřazení domu na ostroh nad vodopád, či mimořádné geodetické konstrukční řešení u R.B. Fullera či neméně jedinečnou stanovou konstrukci u Freie Otta a dodejme - a jde rovněž o mnohem víc než o Patrmanovo unikátní a pro realizaci stavby nezbytné kyvadlo v Hubáčkově televizní věži na Ještědu. To, co je ve hře v konečné instanci, v přemýšlení a v projektování těchto architektů, je hledání cest k zásadnímu promýšlení sounáležitosti člověka, kultury a civilizace, architektury, techniky a přírody. Je smutnou skutečností, že právě tato klíčová relace pro konkrétní vydefinování místa této stavby na evropské scéně architektury, byla převládajícím kunsthistorickým přístupem u Hubáčkovy a Patrmanovy realizace v Československu (a později v Českých zemích) opomíjena. Předchází realizace na Ještědu high-technology sedmdesátých let, je stavbou high-technology? Formulaci "stavba věže přirozeně navazuje na morfologii hory Ještěd" spojenou s tezí, že v sobě spojuje "především prvky předjímající styl high-tech s výrazným estetickým nábojem" můžeme pokládat z hlediska deskripce za správnou. 14) Ale význam Hubáčkova a Patrmanova "Ještědu" se neomezuje na to, že předjímá prvky hig-tech - což je jistě sama o sobě významná "událost" pro dějiny architektury, ale tato stavba podle našeho názoru je onou mimořádnou událostí na scéně architektury pro naplněnou aspiraci: Dosažení rovnováhy, harmonie " architektury - techniky - kontextu". Takže jsme přesvědčeni, že z TV věže a horského hotelu na Ještědu můžeme rovněž vyčíst závažné aspirace plně srovnatelné s "vyrovnáváním se s technikou", které identifikujeme u F.L. Wrighta či Miese van der Rohe, R. B. Fullera či Freie Otto? Domníváme se, že ano a pokusíme se naznačit, proč platí ta druhá možnost. 15)

Podívejme se nejprve, o co usilují tři architekti F.L.Wright, Mies van der Rohe, Karel Hubáček a čeho dosahují. Což znamená odpovídat na otázku: "Jaký svět určité architektonické dílo ustavuje?"(Petr Kratochvíl). Wright v Domě nad vodopády evokuje motiv růstu, opakování částí a jejich propojování. Frank L. Wright, stručně řečeno, se snaží a dokáže identifikovat principy v přírodním dění a přenést je do architektury. Striktně se zde drží principu, podle kterého tvoří i příroda, avšak neimituje přírodu, ale bere z ní sámprincip a - řečeno jeho metaforou - "tvoří domy jako stromy." Ve Wrightově architektuře se odehrává setkání přírody s lidským zásahem - prací a výsledkem je vyšší organická jednota. U Miese van der Rohe není ani náznak typicky německého "faustovského motivu" v chápání techniky. Miesovo důsledné spolehnutí se na techniku je vlastně velmi americké. V domě pro Edith Farnsworthovou svým způsobem jde o vše, o co se "hraje" v moderně a co dnes vrcholí v naší "velmi pozdně moderní době". To jest o vztah architektury, techniky a přírody. Buď máme v této budově vidět vzor ideálního sepětí člověka a přírody - životního prostředí; anebo je obyvatel objektu oddělen, izolován od přírody jako její pozorovatel; potom lze budovu z tohoto hlediska "číst" jako symbol vědeckých vizí člověka 20. století, čili u Miese van der Rohe historiky a teoretiky architektury (Kenneth Frampton!, Richard Bangs a d.) identifikované neomezené důvěry ve vědu a techniku! Je zde přítomna takováto ideologická - doktrinálně modernistická - motivace? Mies nabídl klientovi, jak podotýká Miroslav Masák a není v tomto názoru osamocen, "efektní propojení místa pobytu s přírodním rámcem. Efekt, o který žádná >normální bytost< - člověk či zvíře, nestojí. Ztrátu pocitu intimity a bezpečí, tedy samu podstatu vzniku míst pobytu. V uváděném trojím vztahu architekt - technika - příroda není přírodou jen krajinný rámec, ale také bytosti, které místo, výsledek tohoto vztahu, užívají. Miesovou ctižádostí, sblížit architekturu s výtvarným uměním, byla příroda >znásilněna<. Je to možná příliš silné slovo, ale Miesem dosahovaná průzračnost, otevřenost a monumentální jednoduchost domu (příznačně přítomná v celém Miesovově díle) se zde nejvýrazněji střetla s posláním architektury, s vytvářením duchovního a tělesného komfortu, se službou uživateli. V tom vidím rozdíl s přístupy Miese van der Rohe a Karla Hubáčka." (Miroslav Masák) Miesovo spolehnutí na techniku má nesporně svoji důslednost a hloubku, ale nejen lze, ale je zapotřebí k Miesovým pregnantním formulacím vznášet z doby pozdně moderní, z dnešní "éry planetární techniky" řadu otázek. "Technika je mnohem víc než pouhá metoda, je to svět sám pro sebe...Všude tam, kde technika dojde skutečného naplnění, povznese se na úroveň architektury. Je správné, že architektura je závislá na faktech, ale její vlastní pole působnosti leží v oblasti výrazu." - to je Miesova konfesijní teze. Je to tak, že technika "přerůstá" v architekturu a výsledkem je esteticky perfektní artefakt? Jde o relaci architektura a technika a ta je předmětem významné kritické analýzy Dalibora Veselého. 16)

Nikoli podřízení se aktuálně dostupným technologiím, čili téma, které je dnes nesrovnatelně naléhavější než tomu bylo v šedesátých letech XX. století, při realizaci ideje objektu na Ještědu se technika musela krok za krokem dotahovat vynálezy a patenty k architektonické vizi;nikoli potlačení nebo dokonce opuštění architektonické aspirace, ani o odevzdání se do nadvlády v technologii zakódované estetice, a stejně tak nikoli podřízení technologie architektonické exhibici. Výsledek, dosažená "nádherná symbióza architektonické formy s konstruktivní logikou rotačního hyperboloidu je jednou z oněch jednoduchých a nádherných samozřejmostí, u nichž nás ani nenapadne, že by mohly být jinak." 17) Hubáčkův Ještěd je vlastně úžasný tím, jak nás svou komplexností a jemnou formální, statickou, technickou a technologickou složitostí smiřuje se svou monumentalitou, se všemi významy - ty obstály v čase, prokázaly se jako kanonické hodnoty - které jsou v něm obsaženy. "Čistě, jednoduše, pravdivě," slova Karla Hubáčka, která máme sice doložena jen jeho souputníky, ale která jsou zřetelně přítomna v architektově trvalém důrazu na jednoduchost - "v jednoduchosti je základ, pravdivost, síla" a v trvalém Hubáčkově akcentu " na harmonii všech složek, z nichž tvoříte architekturu." Hubáčkova a Patrmanova televizní věž a hotel na hoře Ještěd, má tu smůlu, že přes veškerá uznání, které se této stavbě dostalo, se vzdává hold tomu, čím patřila své době a co zajisté vyjádřila tak jedinečným způsobem - důvěru v techniku, optimismus šedesátých let - ale ani z toho nebylo učiněno v teorii odpovídajícím způsobem téma. S časovým odstupem to můžeme označit za fatální chybu. Opominulo se, čím přesahuje dobu svého vzniku, čím promlouvá z hloubi šedesátých let XX. století k vývoji evropské a světové architektury do dnešních dní - úspěšnou realizací Hubáčkova záměru: ideje rovnováhy, souladu architektonické aspirace, techniky a přírodního kontextu.

b. TV Žižkov - unikátní stavebně-technické a architektonické řešení

Konstrukce věže TV věže Žižkov 18) je unikátní: Viditelná část stavby se skládá ze tří ocelových tubusů, dva z nich jsou vysoké 134 metrů, hlavní dosahuje výšky 216 metrů. V hlavním tubusu jsou dva osobní výtahy, ve druhém nákladní výtah a ve třetím schodiště. Základ stavby tvoří v hloubce 15 metrů 4 metry hrubá železobetonová deska o průměru 30 metrů. Stavba váží téměř 12 tisíc tun. Na tubusech jsou upevněny kabiny s restauračními, vyhlídkovými a technickými prostory. Ve výšce 97 m je návštěvníkům k dispozici vyhlídková kabina. Na třech tubusech i na kapslích - je umístěno, jak jsme již výše uvedli, 10 obřích soch miminek - "Mimina Babies" od sochaře Davida Černého. Sochy zde byly poprvé umístěny od 29. 5. 2000, v listopadu 2000 byly sundány a znovu se vrátily na věž v říjnu 2001.

Věž je inženýrsko-stavebně výjimečná, architektonicky odvážná a inovační v typologickém segmentu "televizní věže"- nemá analogii. Co ji činí výjimečnou? Z dvaceti ideových projektů architekta Václava Aulického vzešlo originální uchopení věže v třech tubusech místo očekávaného jednoho dříku (mj.místo výchozí obrovité pyramidální základny věže), spolu s třemi rovinami zaoblených kapslí - kabinek mohutnou stavbu zjemňuje, TV věž se stává podle záměru architekta subtilnější.

Zaprvé jde o to, řečeno metaforou, zda si "funkčnost a estetika zde padají do náruče", je zde dosaženo niterného souladu mezi funkcí, objemem, strukturou a materiálem? Podle našeho názoru ano a jde o mnoho - řečeno přímo: jde o poměr technické optimalizace a architektonického nalézání formy. Byla technická výzva kalkulovatelné funkcionality vynalézavě převedena do architektonického řešení estetické souhry tří tubusů - anebo je tomu snad naopak? To je "věc, o niž běží." U militantního výškového stavění je často doslova obrácený "poměr technické optimalizace a architektonického nalézání formy, o formě se rozhoduje předem." 19). Resumé: Jakkoli je mimořádný stavebně- inženýrský a architektonický výkon vtělený do TV věže na Žižkově objektivně nepřehlédnutelný, tak na své docenění v "domácím" a v mezinárodním kontextu čeká.

Závěry V této studii se snažíme poukázat za prvé na význam faktu, že výchozí recepce stavby veřejností je již závažnou interpretací sui generis. Zde je na místě uvést, že recepce/interpretace má své zákonitosti, svoji evoluci, v níž můžeme v souladu s výše citovanou prací Francka a Dorothey Franckových rozpoznat tři fáze. Výchozí nominační fázi, která je chaotická a v níž se zajímavým způsobem mohou střetávat a prolínat stanoviska komunity odborníků a veřejnosti. Obě stavby, o nichž referujeme, dosahují toho, co je pro tuto první etapu podstatné - upoutání pozornosti, tedy sám vstup do diskursu. Prostě stavba není "přehlédnuta", to není málo. Názorový chaos je pro nominační fázi příznačný. Tyto stavby byly nejen investičně náročné, přinášely unikátní architektonická a stavebně technologická řešení, vykazují nejen "velikost", ale aspirují na monumentálnost. V druhé fázi je kapitál pozornosti, který stavba nastřádala, vystaven kruté zkoušce časem a ve třetí fázi, se odkrývají hodnoty, které ve stavbě byly od počátku, ale nyní, když se prokazuje, že realizace budí "znovu a znovu" zájem, zájem neinflační, nemotivovaný ekonomickými, mocenskými, skupinovými atd. podněty, se konečně nezpochybnitelně odkrývají jako kanonické hodnoty. Kanonické hodnoty proto, že promlouvají ke společnosti v každé době. 20) Příběh Televizní věže a horského hotelu Ještěd je z tohoto hlediska doslova vzorovou ukázkou naplnění příběhu. Osud Televizní věže Žižkov, respektive po rekonstrukci TVPM, se "zadrhl" v první fázi, která se protáhla a promítá se i do třetí fáze - zájem o tuto stavbu trvá, obstála v čase, řada příručních "názorů a úsudků" propadla, s dalšími se nadále vyrovnává a to i v mezinárodním kontextu. Fáze kanonizace této stavby nebyla doposud uzavřena a k podstatě dosaženého výsledku se doposud nevyslovili čeští teoretici a historici architektury.

Poznámky

1. Srv. Křížek, Jiří (ed.): Ještěd 11x jinak. Architektonická soutěž na vysílač a horský hotel na Ještědu v roce 1963 v textech a dokumentech/Der Ještěd 11x anders. Architektonischer Wettbewerb für den Sender und das Berghotel auf dem Ještěd im Jahre 1963 in Texten und Dokumenten. TU v Liberci a Severočeské muzeum v Liberci 2014

2.Křížek, Jiří, cit.d., s. 49 -50

3.Tamtéž, cit. d., s. 41;

4.Tamtéž, cit.d. s. 14

5. Švácha, Rostislav: Karel Hubáček. Praha, Středoevropská galerie a nakladatelství 1996

Nepřehlédněme: Řada Hubáčkových výroků sice reaguje na zcela konkrétní situaci, ale zachovává si nadčasovou trvalou platnost a inspirující účinek.

6. Franck, Georg, Franck, Dorothea: Architektonische Qualität. München, Carl Hanser Verlag 2008, s. 45

7. Křížek, Jiří, tamtéž, s. 63, s. 59

8. Srv. K. Hubáček, Ještě jednou "Ještěd" (23. dubna), in: Křížek, Jiří, tamtéž, s. 28 - 30

9. Podle serveru VirtualTourist.com, srv.Žižkovský vysílač je druhou nejošklivější stavbou světa. Aktuálně.cz [online]. 2009-11-20 [cit. 2013-09-13]

10. Autoři rekonstrukce: SAD, MgA, Jerry Koza&Adam Jirkal, autorizovaný ing.Tomáš Kalhous, spolupráce Ing. Arch. D. Matoušová&P. Nový, Ing. Arch. V. Markvart. Projekční práce: od r. 2009, stavební práce od 2011, dokončení 2012; na rozsah úprav poukazuje zvolení nového názvu objektu: Televizní vysílač - televizní věž na Žižkově čili TVPM (Tower Park Praha). 11. Wertig, Jaroslav: Zázrak ve věži, Víkend-magazín Hospodářských novin, 9. 11. 2012, str. 35

12. Na tyto otázky odpovídá dílo manželů Ševčíkových vysoce teoretickým uchopením situace architektury v klíčovém období přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jde o definice nástupu české společnosti do "otevřenosti": "Kde v období přechodu najít správné obrazy, jejichž prostřednictvím bychom mohli situaci analyzovat, jinými slovy, jak a kterými obrazy 'naformátovat‛ situaci, abychom do ní mohli napsat svůj záznam." Mluvíme tu o době konce a po konci tzv. "reálného socialismu", kdy se "mění nejen politické, sociální a ekonomické, ale také prostorová struktura celého prostředí." Ševčíková, J. - Ševčík, J.: Texty. Praha: Tranzit.cz, 2010, s. 182 a 183.

Deset let po "období přechodu na přelomu osmdesátých a devadesátých let", se podle Jiřího Ševčíka ukazuje, že architektonická reprezentace musí odpovídat naší situaci. Jestliže jsme se dostali na okraj architektonického vývoje, jestliže naší společností "nejdou dějiny", měla by tomuto stavu odpovídat i architektonická aspirace. Otázka, která je podle Jiřího Ševčíka na pořadu dne, zní: Kde hledat pole sociálního jednání pro architekturu, kde hledat podmínky pro proces obnovy architektury, do jakého rámce se má posunout diskurs, jak ho naformátovat? Tyto otázky i odpovědi Jiřího Ševčíka obsažené ve výše uvedené publikaci neztratili dodnes na významu, naopak.

13. Franck, Georg, Franck, Dorothea, tamtéž, s. 164 14. Kohout, M. Švácha, R. (eds.): Česká republika -moderní architektura. Díl II. Čechy. Praha, Zlatý řez 2014, s. 215 15. Argumentaci v plném rozsahu viz: Beneš, Ondřej-Ševčík, Oldřich: Architekt-technika-příroda: Několik sond do řešení tohoto vztahu. Příspěvek k poznání místa televizní věže a hotelu na Ještědu architekta Hubáčka ve vývoji evropské architektury. In: Stavba, 2012, ISSN 1210-9568, č. 1 a č. 2 ( s. 46-50) 16. Veselý, Dalibor: Architektura ve věku rozdělené reprezentace. Problém tvořivosti ve stínu produkce. Praha, Academia 2008, srv. zejména s. 28 - 33, dále 6. kapitolu Tvořivost ve stínu moderní techniky. 17. Baum, Mirko: cit. op. z: Karel Hubáček, Praha, ČKA a Galerie Jaroslava Fragnera a Dan Merta, 2006, str. 10 18. Základní údaje ke stavbě:Autoři projektuIng. arch. Václav Aulický, Dr. Ing. Jiří Kozák a Ing. Alex Bém; stavba byla realizována Inženýrskými a průmyslovými stavbami Ostrava. Věž byla vybudována v letech 1985 - 1992 (do provozu byl vysílač uveden 18. 2. 1992) a slouží pro televizní a rozhlasové vysílání, některé její kabiny poté jako rozhledna, restaurace, kavárna a salónek a po rekonstrukci i jako hotel. Lokalita: Mahlerovy sady 1, 130 00 Praha 3. 19. Podrobně k tématu "penetratní nápadnosti", k state of art, který se týká technologie atraktivity srv. Georg Franck, Dorothea Franck: Architektonische Qualität. München, Carl Hanser Verlag 2008, zejména s. 159-168. 20. Podrobně viz Beneš Ondřej, Ševčík Oldřich: Charakteristika základních fází recepce architektury. In: Bulletin ČKA, roč. 20, 2013, č. 4, s. 59 - 62